In my Head - 5.kapitola

24. května 2011 v 16:01 | Elle

Naše setkávání v mých snech trvalo po celé ty dva týdny, co jsem byla doma. Alex mi hodně pomohl, ohledně mé sestřenice a to o tom ani neví. Byla jsem ráda, že jsem ho poznala, ale minulou noc mi řekl, že se asi už neuvidíme. Prý to ale není napořád. Určitě se ještě ve snu uvidíme. Dnes večer se rozloučíme snad ne navždy. Já ho ale chci stále vídat, jenže to prý nejde, že se stěhuje a to zabrání setkání v našich snech. Muselo to přijít. Dříve nebo později, protože on je stejně jen v mé hlavě. Moc se na něj upínám a to není dobré. Je jen v mé hlavě.
Zítra ráno půjdu po dvou týdnech zpět do školy, bude to změna bez Em.

Usnula jsem hned po pár minutách.
Alex už na mě čekal na opačné straně louky a opíral se o jedny ze dvou dveří, které nikam nevedly.
"Vyber si dveře." Pobídl mě Alex.
"Co za nimi je?"
"To ti nepovím, to je překvapení."
"Prosím, jinak nepůjdu do žádných." Pohrozila jsem mu.
"Snad se nebojíš, včeličko?"
"Ne, nebojím, proč bych měla." To nebyla otázka.
"Třeba proto, že nevíš, co za dveřmi je."
"Dobře, vyberu si." Řekla jsem a on ukázal na dveře, čímž chtěl vyjádřit otázku "Které?".
"Ty, o které se opíráš."
Popošel ke mně, vzal mě za ruku, přivedl mě ke dveřím a otevřel je.
Za nimi se skrýval lunapark ten stejný, ve kterém jsme se objevili při našem prvním setkání.
Vešel do dveří a mě vedl za ruku sebou.
Lunapark byl stejný jako tenkrát. Atrakce byly na svém místě a mě pohltila stejná chtivá emoce jako minule. Chtěla jsem přemoct svůj strach. Pak se vše seběhlo až moc rychle. Vytrhla jsem ruku z té Alexovi a procpala se davem lidí, co měli namířeno k nové atrakci "autíčka". Nevěděla jsem přesně, co mám v plánu, ale když jsem přišla blíž k horské dráze, bylo vše vysvětleno.
Přes rameno jsem se ohlédla na Alexe. Stál pořád na stejném místě, na kterém jsem ho opustila, a díval se za mnou. Bylo mi jasné, že nechápal, co mám v plánu, ale to já zezačátku také ne.
Pak jsem se podívala zpět před sebe na stále se pohybující horskou dráhu. Po pár vteřinách začala mířit ke mně a pomalu zastavovat. Několik desítek lidí se vyvalilo ze sedadel a mířilo ke mně. Naráželi do mě svými těly a bylo jim jedno, že to cítím, jakoby to dělali naschvál. Nevím proč, ale cítila jsem to z jejich energie. Nerozuměla jsem ničemu. Nikdo mi nic nevysvětlil ani Alex, ale přišlo mi, že on toho neví o moc víc než já. Hlavně jsem nerozuměla rozhovoru, co jsme spolu včera vedli na téma "rozloučení". Bylo mi jasné, že něco není v pořádku a ne jen s mými sny, ale i semnou.
Když se na dráhu začali hrnout další lidé, ale tentokrát ti, kteří chtěli nastoupit ne vystoupit. Přidala jsem se do fronty a byla mezi posledními. Pán, co tuto atrakci obsluhoval, se mě zeptal, jestli jedu sama a já přikývla.
Na poslední chvíli k nám přiběhl Alex a sedl si ke mně.
"Co to sakra vyvádíš?" zeptala jsem se ho a nechápala, proč si ke mně přisedl.
"Myslíš, že tě v tom snad nechám samotnou."
Když se s námi celá atrakce rozjela, byla jsem jako na jehlách. Chtělo se mi zvracet.
Já vím je divné, že jsem roztleskávačka a přitom se bojím výšek. Já nejsem letkyně a nikdy jsem nebyla. Teda byla. Celý první, druhý a část třetího ročníku na střední, jsem byla jedna z nejlepších v týmu, až do dne, kdy jsem upadla, zlomila si nohu a měla těžký otřes mozku. Po téhle nehodě jsem si v hlavě jednoduše vypěstovala nějaký blok, který nešel prolomit. Nešlo to. Nebo jsem nevěděla jak. Ale teď snad už mám konečně nějakou šanci se toho strachu zbavit. Kdyby nebylo té nehody, nejspíš bych teď byla hlavní roztleskávačkou, jenže jsem to nezvládla.
Pořád jsme jeli rovně a pomalu po kolejích. Žádné kopce. Třeba zmizely. Jakmile jsem ale na tohle pomyslela, začali jsme se všichni řítit z neskutečné výšky, neskutečnou rychlostí. Bylo to hrozné jako teror a to, to byl jen sen. Vůbec jsem nekřičela jen mi tekly po tvářích slzy, které jsem si ani neuvědomovala. Možná jsem přeci jen křičela, už nevím, jediné, co jsem cítila, byl strach, že se vše, co jsem zažila tenkrát po tom pádu, bude opakovat, a že to bude ještě horší.
Nějak jsem úplně zapomněla, že vedle mě sedí Alex. Chytl mě kolem ramen a přitáhl k sobě. Nevím proč, ale když jsem se mu podívala do očí a cítila jeho dotek, byla jsem tak nějak v bezpečí, už se mi nechtělo křičet ani plakat hrůzou, bylo mi dobře.
Hleděli jsme si do očí hodně dlouho a já si nejednou přála, aby mě políbil. On si mě přitáhl ještě blíž a políbil mě. Tímto polibkem jsme, ale zdaleka neskončili. Po dvou dalších polibcích mě začal líbat víc vášnivě a nedočkavě. Začal mě hladit po zádech, až přejel rukou k lemu mého trička a vklouzl pod něj rukou. Vůbec mi to nevadilo, spíš naopak se mi to líbilo. Já mu naopak zabořila ruce do vlasů. Pod mým tričkem mířil dál, až k podprsence pod kterou vklouzl a začal mi hladit ňadro. Po pár minutách ruku vyndal zpod mé podprsenky, odtáhl se od mých rtů a podíval se mi do očí. Pak mi začal přetahovat tričko přes hlavu. Když mi ho přetáhl a odhodil někam pryč, začala jsem mu přetahovat přes hlavu tričko taky. Při téhle pauze jsem si všimla, že už nejsme na horské dráze, ale uprostřed nějakého pokoje, ve kterém nebylo moc světla. Jediné světlo v místnosti přicházelo od svíčky, která stála na stolku asi dva metry od nás.
Měla jsem na sobě už jen podprsenku a kalhoty, které mi teď začal stahovat. Pak mě hned začal zase líbat a já už přestala okolí vnímat úplně a oddala jsem se té neskutečné vášni, co byla mezi námi.
4.kapitola -- 6.kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | Web | 24. května 2011 v 16:10 | Reagovat

Tak tahle kapitola je vážně hustá :)) dost mě ta scéna překvapila :D bude to v  další opravdu pokračovat? :D :D Já bych to tedy asi napsat neuměla :D :D jsem tedy opravdu zvědavá na pokračování
A vážně se už neuvidí ? :( jestli jo, tak se snad rozbrečím, takový špatná konec :D

2 Elle Elle | 24. května 2011 v 18:53 | Reagovat

no ne nebude to pokračovat :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"