In my Head - 3.kapitola

2. dubna 2011 v 15:02 | Elle
Art - In my Head
Po tom, co jsem znovu usnula, se mi znovu zdál sen o nehodě.
Když už jsem stála na nohou, snažila jsem se vyprostit blok, který mi bránil odejít nebo stvořit nový lepší sen.Po dlouhém snažení jsem musela sen dosnít, ale na konci snu jsem se konečně přemístila na jiné místo. Zpět do lunaparku, ale nikdo tam nebyl. Nikdo ani lidé, co tam byli, když jsem tam byla naposled. Teď to byl opuštěný lunapark. Hlavně tu nebyl ten, koho jsem hledala.

Přemístila jsem se na louku, kde také nikdo nebyl. Pak jsem zkoušela ještě knihovnu, školu, hledala jsem všude, kde se dalo, ale nikdo nikde nebyl. Jen ticho a já.
Už jsem to nedokázala déle snést a tak jsem se probudila.

*****
Bosa jsem z ničeho nic šlápla místo na teplem vyhřátou silnici, tak do písku na pláži. Nechápala jsem, jak jsem se sem dostala, ale když jsem se ohlédla za sebe, uviděla jsem ho, toho neznámého.
"Kdo vlastně jsi a proč jsi v mém snu?"
"Jak mám vědět, že nejsi ty v mém?" zeptal se a tak nějak výsměšně se na mě usmál.
"Pravda, to nemůžeš a kdo teda jsi?"
"Jmenuji se Alex a ty?"
"Já jsem Bee."
"To jako vážně? Včela??" řekl a smál se.
"Hele, nesměj se jo! Není to směšný. Je to jen přezdívka, jmenuji se Beatrice." Ohradila jsem se.
"To už je lepší."
"Tak co tu děláš a hlavně, proč jsem ze silnice na pláži?" zeptala jsem se ho a doufala v nějakou normální odpověď, ale marně.
"Mohlo by tě přejet auto." Odpověděl a přitom se tvářil jako úplný genius.
Zakroutila jsem hlavou.
"A tady se zase můžu utopit." Řekla jsem se smíchem a začala utíkat do vody.
Když jsem se ohlédla přes rameno, zjistila jsem, že se rozeběhl hned za mnou.
Vběhla jsem přímo do velké vlny a začala plavat daleko od něj, ale on mě hned dohonil. Začala jsem se jako topit a když se ke mně dostal, vytáhl mě z vody ven.
"Jenže tady, tě aspoň můžu zachránit, kdežto na silnici by ti od srážky s autem pomohl snad jedině nějaký superman." Vysvětlil mi celou tu záhadu a já se začala smát. "Koukám, že nejsi zas až tak utopená, jak to vypadalo, asi tě budu muset vrátit zpět." Řekl, vzal mě do náruče a chtěl mě hodit zpět do vody, jenže já se začala bránit a i když jsem mu cestu zpět k vodě trochu znepříjemnila, nepomohla jsem si. Hodil mě do vody stejně.
Postavila jsem se ve vodě a podívala se, kde je. Zrovna odcházel od břehu.
Vymyslela jsem plán, jak se pomstít.
Pomyslela jsem na bazének s bahnem, a když jsem otevřela oči, uviděla jsem, jak se bazének objevil před Alexem, on o něj zakopl a celý se vymáchal v bahně. Musela jsem se smát. Byla to krásná podívaná.
"Tak to ti jen tak nedaruju, neboj, včeličko." Řekl a já dostala trochu strach, co vymyslí, ale moc jsem si to nebrala k srdci. Pořád jsme se mu musela smát, jak stále seděl v tom bahně a snažil se z bazénku vylézt.
"Myslím, že tě budu muset jít zachránit." Řekla jsem, přiběhla k němu a podala mu ruku, abych ho vytáhla ven, jenže on tohle gesto použil proti mně a stáhl mě k sobě do bazénku. "Ty, a já ti chtěla pomoct." Řekla jsem, ale dlouho jsem naštvaná nevydržela, rozesmála jsem se s ním.
Takhle jsem se nasmála naposledy, když jsem byla s Emily. Už je to pět dní ode dne, co ji někdo zavraždil. Ještě deset dní a budu muset do školy.
Věděli jste, že ve snu se dá strávit nekonečno času, pokud to dovolíte, i když spíte třeba jen šest hodin.
"Copak včeličko, uletěli ti včely?" zeptal se a zase mě rozesmál a hlavně odvedl na jiné myšlenky.
"Ne, neuletěli, neboj, pořád se mě drží a můžou tě bodnout žihadlem, tak jako já."
"Tak to abych si dával pozor. Jinak jsem rád, že jsi přišla na to, že si můžeš ve snu dělat, co chceš a ne si nechávat zdát pořád stejný sen."
"Můžu si dělat opravdu, co chci?" zeptala jsem se
Pořád jsme seděli v bazénku s bahnem.
"Co máš za lubem?" zeptal se podezíravě a já se na něj vypočítavě usmála.
Vzala jsem do ruky bahno a rozetřela mu ho po obličeji.
"Aha! Tak tohle jsi opravdu dělat neměla." Řekl mi a celým svým tělem mě přitiskl ke dně bazénku, vymáchal mi tam vlasy a potřel obličej bahnem.
"To bahno je hnusný, chutná to jako… bahno."
"Vždyť to bahno je." Řekl mi a začal se smát.
"To jo, ale hnusný."
"Aha, takže ty ho normálně jíš, dobrý." řekl a smál se ještě víc.
"Neřekla jsem, že ho jím."
Pomalu ze mě slezl a já se znovu posadila.
"Víš co? Mám další nápad." řekla jsem a objevili jsme se v Paříži pod Eiffelovou věží.
Nikdy jsem tam nebyla, ale chtěla jsem se tam vždy podívat.
"A co chceš dělat v Paříži? Mně se ten tvůj plán zas tolik nezdá. Mám lepší."
Z ničeho nic se Eiffelovka rozplynula a my se objevili v aréně Koloseu v Římě. Tam jsem taky nikdy nebyla.
"Alexi, proč zrovna koloseum?"
"Jdeme bojovat s býky. Koukám, že ty už jsi připravená." Řekl a ukázal na mé červené tričko.
"To nemyslíš vážně!" řekla jsem se stopou strachu na jazyku.
Najednou se zpoza rohu vyřítil býk o velikosti dvou koní a běžel přímo na mě.
Začala jsem utíkat pryč, jenže on za mnou uháněl jako kotě za hračkou. Ale tohle kotě opravdu nebylo.
Zastavila jsem se a představila si toho býka jako hodné a poslušné zvířátko.
Když ke mně konečně doběhl, sednul si vedle mě na zem.
Po chvíli přiběhl Alex a hned jak mě uviděl, výhružně se zamračil. To mu ale nepomohlo, protože jsem zakřičela: "Punťo na něj!"
Býk vstal ze země a rozeběhl se za Alexem.
Alex utíkal, jak nejrychleji to dokázal a musím říct, že to byla rychlost vysoká.
Býkovi však utéct nedokázal, tak jsem co nejrychleji pomyslela na první místo co mě napadlo.
Sníh a hory.
Alex zapadl do sněhu a už se nepohnul, ale býk zmizel a koloseum s ním.
Jsme nejspíš někde v Alpách.
Rychle jsem si nás představila v zimním oblečení se snowboardem na nohou.
"Sejdeme se dole!" zakřičela jsme na něj a začala sjíždět dolů.
Někde nejspíš uprostřed svahu do mě někdo začal strkat, až jsem upadla a probudila se.
"Jsi vzhůru!" zvolala Kendra a objala mě. "Já myslela, že tě snad nikdy neprobudím."
"Promiň, zrovna se mi zdálo, že jsem na horách."
"Vážně? Tak to máš pěkný sny. No, raději přejdeme k tomu, proč tu jsem. Přinesla jsem ti nějaké úkoly ze školy."
"To je super." Řekla jsem nenadšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | Web | 2. dubna 2011 v 15:23 | Reagovat

Takhle kapitola se ti moc povedla, ELi :) do Paříže bych se taky chtěla podívat, docela ji závidím, přestože to je jenom vymšlená postava :D
Jinak, to záčíná být hodně zajímavý, to už je ale od začátku :) tak šup šup na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"