Instructions for the destruction of life - 2.kapitola

12. března 2011 v 22:52 | Luciy & Elle
Art - Instructions for the destruction of life
Místo, abych šla na první hodinu, jsem rychle nastoupila do mého auta a rozjela se domů. Takhle prostě do školy nemůžu jít. I když jsem se sebevědomím nikdy problémy neměla, nedokázala bych snášet ty zhnusené pohledy všech okolo. Můžu narovinu říct, že tímhle jsem si to naprosto pokazila. Jak svojí skvěle vybudovanou reputaci, tak svůj doteď klidný a báječný život. V jeden den jsem přišla o kluka a i o mojí nejlepší kamarádku. Brian se však o rozchodu nezmínil, ale tohle bylo více než jasné, že je mezi námi konec. Naprosto jsem si to podělala.

Jelikož se dneska uleju z vyučování, mám dost času přijít na nějaký plán, abych mohla do školy normálně chodit, stejně jako dřív, před tímhle strašným fiaskem. Po dvou hodinách usilovného přemýšlení mě ale bohužel nic nenapadlo. Zrovna jsem se procházela venku po ulicích a byla tak zamyšlená, že jsem málem narazila do osoby, která se z ničeho nic přede mnou objevila. Rychle jsem ustoupila stranou a zamumlala tichou omluvu. Ze zvědavosti jsem se otočila, abych zjistila koho jsem to málem porazila. Byla to jenom nějaká malá holčička, nebo malý kluk, uznala jsem po krátkém prohlídnutí jeho, nebo její osoby. Vlasy měla blonďaté, dlouhé až po ramena, což vypovídalo nejspíš na holčičku, ale její oblečení vypovídalo spíš na kluka. A v tom mě to napadlo. Tohle by mohlo být řešení mého problému.
Na nic jsem nečekala a rychlostí blesku jsem se rozeběhla domů, i když mi to na vysokých podpatcích šlo dost těžko.

*****
Adam se na mě do zrcadla nehezky zamračil a nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Nemyslím se, že je to nejlepší nápad. Ne, jinak. Tohle je naprostá blbost." Podívám se do zrcadla, a přestože se dívám na sebe, nedokážu se poznat ani v jedné věci. Možná poznávám oči, ale to je asi tak všechno.
"Ne, je to perfektní," zatvářím se nadšeně a vděčně ho za to obejmu. Adam se na chvíli zamyslí a pak vyjde s verdiktem.
"No. Moje práce je samozřejmě dokonalá. Ani vlastní máma tě nepozná, ale pořád si nemyslím, že je zrovna nejlepší nápad, převléct se za kluka." Smutně se na něj podívám.
"Jinou možnost nemám. Jestli chci dál chodit do školy bez toho, aby na mě nepokřikovali hnusná slova a nešikanovali mě, nemám jinou možnost. Prostě jsem si podělala."
"A co přestoupit na jinou školu?" navrhne nevinně. Přejdu k němu a opřu se o jeho rameno.
"Adame. Jako dospělí, zodpovědný člověk a zvláště i můj bratranec, jsem čekala, že mě podpoříš. A navíc, chci vypátrat toho idiota, který mě natočil."
"Fajn," nechá mě už, ačkoliv stále nesouhlasně kroutí hlavou. Usměji se a znovu se na sebe zadívám do zrcadla. Musím uznat, že jsem nečekala, že se to takhle povede. Ne, že bych se někdy považovala za nějakou krásku, ale jako klukovi mi to vážně fakt sluší.
"Co řekneš rodičům?" podívá se na mě pohledem: Máš to prohraný a já říkal, že to nevyjde.
"Coby. Pravdu," řeknu a ušklíbnu se nad jeho šokovaným výrazem.
"To myslíš vážně?" zeptá se nevěřícně.
"Ano. Vždy jsem pro ně byla dokonalá dceruška, jakou si přáli. A když jim vysvětlím nějak okrajově situaci, do které jsem se dostala, snad mě pochopí."
"A co když ne?" Hluboce se zamyslím a zkouším vymyslet plán B.
"Nevím. To jsem potom v háji." Už asi po dvacáté se na sebe podívám a zkouším si přibližně představit, jaké to bude. Budu usínat jako holka, při tom ráno vstávat jako kluk. Přihlášku do školy, jako nová osoba jsem poslala už před pár hodinami, tak s tímhle si lámat hlavu nemusím. Hned o dvě hodiny mi přišla odpověď, že mě přijmuli. Teď už mi zbývá jenom se na zítřejší den psychicky připravit a doufat, že mě hned tak neprokouknou. A i kdyby jo, toho zmetka, co mi tohle způsobil, si najdu, i kdybych se měla na hlavu postavit.
"Ještě jednou díky, Adame." Usměje se na mě, ale okamžitě nadhodí vážnou tvář.
"Kdyby tě za to rodiče chtěli uškrtit, já v tom s tebou nejedu, jasný?"
"Jasný." Zavřu za ním vchodové dveře a uchechtnu se. Adam je v naší rodině jediný kadeřník. Rodičům hned dojde, že v tom má prsty jedině on.

Po něklika úděsných hodinách s rodiči, při kterých jsem jim vše musela vysvětlit, jsem se konečně vrátitla do svého pokoje.
Nedřív se mě mamka lekla, když mě viděla, a když jsem na ni promluvila hned se začala děsit ještě víc. A ptala se mě, proč vypadám tak, jak vypadám. Měla jsem na sobě Adamovi vytahané ryfle, jeho volnější tričko a pruku s krátkmi vlasy jako kluk. Ještě ke všemu jsem nebyla namalovaná, musela jsem odstranit všechen make-up. Dokonce mi falešně zvětšil obočí, aby vypadalo víc neupravené. Nehty jsem si musela odlakovat a ostříhat, aby byly co nejkratší. Což mě docela švalo, dlouho jsem si je nechávala narůst a pracně upravovala. Prsa jsem naštěstí neměla nijak moc velká, tak středně, takže nebylo těžké je zamaskovat obvazem, do kterého mě Adam zamotal. Po tom všem jsem se nedivila, že mě vlastní matka nepoznala.
Otci to ani nijak nevadilo vpodstatě si vždy přál syna a tak byl i trochu rád, ale úplně nadšený z toho také nebyl. Mamka svolila s tím, že mě odhlásí ze školy a jen jako přilásí na jinou.
V pokoji jsem si sedla k počítači a ještě jednou si přes icq s Adamem prošla, co v pondělí budu dělat. Do školy pojedu místo mým autem, autobusem. Ve škole ihned zajdu do řiditelny, ale nejdřív, protože to tam jako Carthy neznám se zeptám někoho, kde to je. A pak už se budu snažit přežít první den jako úplně jiná osoba. Jedna věc ale musí být jasná, musím se držet daleko do svých starých přátel. Mohli by mě hned poznat. Naštěstí je škola velká a snad se tam ztratím.

Příštího dne jsem se probudila a přesně tak, jak jsem s Adamem trénovala, jsem ze sebe udělala Carthyho Henveye.
Z domu jsem vyběhla asi za pět minut půl osmé a rychle jsem běžela na zastávku autobusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 berguzarkorel berguzarkorel | Web | 20. března 2011 v 13:19 | Reagovat

Ahoj Hlásli by jste pro mě prosím v druhém kole sonp o nej blog??...ODKAZ http://haunted-house.blog.cz/1103/2-kolo-sonbu-je-tu#pridat-komentar Kdo Hlásne ráda ooplatím a Hlasujte prosím pro berguzarkorel.blog.cz Díky moc =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"