In my Head - 2.kapitola

19. února 2011 v 20:08 | Elle
Art - In my Head
Byla jsem zamčená v kabince na dámském záchodě asi celý den. Nevím, nepamatuji si to. Jen to, že jsem se při všem tom plakání dostala na nějakou louku uprostřed lesa.

Rostly tam různé kopretiny, sedmikrásky a jiné květiny. Tráva byla krátce zastřižena a nádherně zelená. Stála jsem na jednom konci louky a na druhém se po pár minutách objevila jiná postava.
Nevěděla jsem kdo přesně to je, dokud se dotyčný nepohnul a nezačal ke mně pomalu přicházet. Byl ode mě asi čtyři metry, když jsem si uvědomila, kdo to je. Byla to Emily, má mrtvá sestřenice.
Byla sice o dva roky mladší ne já, ale já v ní našla svou nejlepší přítelkyni. Rády jsme spolu trávily čas. Byly jsme nerozlučné.
Najednou ji vidět, ale přitom vědět, že je mrtvá, pro mě znamenalo neskutečnou bolest.
Snažila jsem se na ni promluvit, ale nevím, proč jsem nemohla.
Promluvila první: "Bee je mi tu dobře, opravdu. Nemusíš se kvůli mně trápit."
"Ale… co já? Já to bez tebe nezvládnu." Zašeptala jsem.
"Bee, ty máš teď důležitější věci na práci než mě." Řekla a nestačila jsem ani zareagovat, když promluvila znovu. "Ale jestli ti to udělá radost, můžeš pomoct policii s vyšetřováním. Vraha znáš."
"Jak jsi vůbec zemřela? A kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se, jenže najednou se začala třást zem.
Upadla jsem do trávy a kvůli odpovědi jsem pohlédla na Emily, jenže ta stihla říct jen:
"Neboj, přijdeš na to."
Najednou zmizela a s ní i louka a les. Jediné, co jsem ještě cítila, byla vůně trávy, na které jsem před chvílí ležela.
Probudila jsem se na zemi v jedné z kabinek na dámských záchodech a Kendra se mě zrovna pokoušela zvednout ze země. Za ní už stáli Chuck a Grady.
Oba jí se mnou pomáhali až do Chuckova nového auta a společně mě odvezli domů.
Doma mě předali mé mamce, která mě vzala do mého pokoje a řekla, že zavolá do školy a omluví mě na celé dva týdny.
Celá ještě docela rozrušená jsem si lehla do postele a snažila se znovu usnout. Třeba se mi bude zase zdát o té louce a Emily nebo ještě lépe, až se příště probudím, zjistím, že se mi to vše jen zdálo.
Bohužel první přání se nesplnilo místo o louce a Emily se mi zase zdálo o té nehodě, která už je dlouho za mnou. Jenže tentokrát se stala zvláštní věc. Místo dochucovadel jídla nebo Rolanda se tam objevil někdo jiný.
Poté co jsem se ve snu ocitla v momentě, kdy se zvedám ze země mi podal někdo ruku. Předpokládala jsem, že je to
třeba například Joe Jonas.
Ten by mi ve snu určitě nevadil, jenže když jsem se postavila na nohy, přede mnou stál nějaký neznámý asi tak o rok starší kluk než já. Měl vypracované tělo jako fotbalisti u nás v ročníku. Připomínal mi trochu jednoho ze seriálu Glee. Jak se jen jmenoval… už vím. Puck. Ale byl mu podobný jen trochu.
Je to zvláštní hlavně proto, že jsme ho nikdy neviděla a většinou se ve snech lidem zdá o lidech, co znají nebo někde viděli. Jenže já ho nikdy neviděla, kdyby ano pamatovala bych si ho. A víte proč, protože tenhle škoda že je jen ve snu ten stál za hřích. Ano, teď si nejspíš říkáte, na co nemyslím, ale proč ne, když je to pravda. Byl vážně sexy hlavně v tom tričku, v které mu krásně vynikaly svaly na ramenou. A ten jeho 'bad guy' výraz, kterým se na mě díval. Tak dobře teď to trochu přeháním.
Stál tam přede mnou, upřeně mi hleděl do očí a prohlížel si mě. Já se na oplátku dívala do těch jeho a při tom jaksi zapomněl, že mě pořád drží za ruku. Po chvíli, i když mě to přišlo jako roky, si to uvědomil a pustil ji.
Chtěla jsem na něho promluvit, ale nevěděla jsme, co mu říct.
Poprvé za tento sen, který se mi zdá pořád dokola jsem s ostatními nedokončovala večer, ale místo toho jsem zůstala uprostřed silnice s neznámým klukem.
Než jsem se vzpamatovala z odchodu ostatních, okolí se začalo z ničeho nic měnit. Místo silnice a skály jsme se objevili uprostřed lunaparku. Byl to krásný lunapark.
Většinou jsem se ale těmhle místům z určitého důvodu vyhýbala. Protože se vždy našel někdo, kdo mě násilím dostal na nějakou z atrakcí a vždy to bylo něco, co se pohybovalo nad zemí. Mám totiž strach z výšek, tak proto mě tyto místa děsí. Ale docela mě láká si nějakou zkusit ve snu. Určitě to nebude tak hrozné jako ve skutečnosti. Třeba konečně zjistím, co se na tom líbí lidem, co na tyhle atrakce chodí.
Otočila jsem se k neznámému zády a namířila si to rovnou k horské dráze. Z té jsem měla strach asi největší, hlavně po tom, co jsme si jednou jen tak s kamarády zašly do kina na Nezvratný osud 3.
Najednou mě chytl jemně za ruku a otočil k sobě. Při tom smyku jsem do něho až narazila. Zvedla jsem k němu hlavu a podívala se mu do očí a on se na mě usmál.
"Nemusíš tam chodit. Stačí, když budeš myslet na nějaké místo, kde bys chtěla být. Všechno tohle," řekl, pustil mě a rozmáchl rukama do vzduchu, aby ukázal na celý lunapark. "je jen tady." Dořekl a znovu ukázal, ale tentokrát na mou hlavu.
Nevím, proč jsem se otočila a podívala se na horskou dráhu zrovna, když z nejvyššího kopce celé dráhy se řítí parta řvoucích lidí. Hned jsem zavřela oči a pomyslela jsme na louku, kde jsem se potkala s Emily.
Otevřela jsem oči a přede mnou stál ten neznámý a díval se na mne.
Když jsem se pořádně rozhlédla, zjistila jsem, že jsme opravdu na té samé louce, kde jsem byla dnes odpoledne s Emily. Ale s tím rozdílem že tu žádná Emily nebyla. Rozhlížela jsem se po celé louce ale marně.
Pak jsem se podívala na toho neznámého. Prohlížel si to tu také a nechápal, proč zrovna tohle místo, proto jsem okamžitě pomyslela na místo jiné, knihovnu. Místo, na které se chodím uklidňovat.
Objevili jsme se uprostřed knihovny, ale jen na chvíli protože jsme se najednou probudila.
Tedy spíš mě probudila má mamka, aby mi dala prášek na bolest, i když mě nic nebolelo. Trvala na tom. Asi chtěla zmírnit bolest po zesnulé kamarádce, ale jaksi si neuvědomila, že prášek slouží ke zmírnění fyzické bolesti a ne psychické.
Po tom, co opustila můj pokoj, jsem se snažila zase usnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Nessy *Nessy | Web | 19. února 2011 v 20:21 | Reagovat

pekný blog

2 Luciy Luciy | Web | 19. února 2011 v 20:38 | Reagovat

Eli :) tahle kapitola se ti vážně moc, moc povedla :).
Nevím, jak to děláš, ale tvoje kapitoly se tak hezky čtou a hrozně mě baví :)
Nemohla by si mi dát pár rad??? :D
Jestli se v psaní nezlepším, tak ti nemůžu konkurovat :D

3 Elle Elle | Web | 19. února 2011 v 22:12 | Reagovat

tak to jsi mě hrozně moc potěšila jsem ráda že se ti líběj ale já si to o nich nemyslím vždy když si přečtu něco od tebe tak si promýšlím jestli nevymažu vše a nezačnu psát znova ty píšeš jako profesional vážně :D a rády?? ty bych spíš potřebovala já :D

4 Luciy Luciy | Web | 19. února 2011 v 22:17 | Reagovat

Tak v tom s tebou dneska výhradně nesouhlasím :D vážně, přeháníš :D
A ty rady nepotřebuješ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"