In my Head - 1.kapitola

15. února 2011 v 21:39 | Elle
Art - In my Head
Zdál se mi sen.
Jeli jsme s přáteli z párty a měli nehodu. Autem jsme narazili do skály u silnice.
Při nárazu jsme byly na chvíli všichni mimo.
Všichni se z auta dostali lehce a hned, ale já měla problém se nadechnout, a když se mi konečně podařilo otevřít dveře spolujezdce, vypadla jsem z auta ven na břicho a nedokázala se pohnout. Docházel mi dech a chtělo se mi spát. Cítila jsem jakési teplo.

Najednou mě něco kouslo do pravého ramene. Z ničeho nic se mi začalo lépe dýchat a já začínala jinak myslet.
Hlavou mi proběhla myšlenka, že jsem si měla obléknout mikinu. Měla jsem jen tričko na ramínka a nechtěla jsme mít štípanec od komára.
Když sem vstala ze země, přede mnou se objevil Ronald McDonald. Přesně tak, maskot mekáče. Nastavil ruku, já ho za ni vzala a on mě dovedl za ostatními. Pak zmizel.
Chuck, jemuž patřilo auto, rozhodl, že ho shodíme do zátoky pod skálou. Nikdo k té zátoce nechodí a ze silnice tam není vidět. Šlo mu o to, že když poví policii, že mu auto ukradli, dostane peníze z pojistky.
Vždy myslel jen na sebe. Jenže mu to nemůže mít nikdo za zlé, protože byl vychován svým šíleně bohatým otcem, který na něho byl moc přísný, podle jeho slov. Peníze vždy šetřil do posledního centu a nikomu nic dávat nechtěl ani svému synovi. Proto se Chuck snaží nedělat moc potíže, aby na něho otec byl pyšný.
Když vymyslel tuto skvělou lež, jak to nazval, říkal u toho, jak by na něho zaručeně byl otec pyšný, kdyby věděl, jak to krásně vymyslel. Já si tím tak jistá nebyla.
Společně jsme se vrátili na párty a oznámili, že jsme nikam neodjeli, protože nám auto někdo ukradl. Zavolali jsme na policii, ale než stačili přijet, já se probudila.
Víte, nebyl to tak plně sen, toto se opravdu stalo, až na to s Rolandem, samozřejmě.
Zdá se mi o tom od té nehody pořád, jen se obměňují ty blbosti, co tam nepatří. Třeba včera se mi zdálo, že jsme nenabourali do skály, ale do velikého skákacího hradu s balónky. Nebo předevčírem jsem v autě nejela s přáteli, ale s kečupem, tatarkou, hořčicí a francouzským dresinkem. V každém tom snu je něco takového.
Nevím, proč se mi každou noc zdá ten samí sen o noci, o které nesmím nikomu říct, ale většinou jsem z toho na nervy. Jestli ale chci být ve škole pořád oblíbenou a skvělou roztleskávačkou Bearici Woodsovou neboli Bee musím se těch snů zbavit a to rychle. Přeci jen už jsou to dva týdny.
Probudila jsem se celkem brzy. Bylo teprve pět ráno. Pomalu jsem vstala z postele a odplazila se do koupelny. Umyla jsem si vlasy a vysušila je fénem. Pak jsem si vyčistila zuby a umyla obličej. Oblékla jsem se do svých oblíbených šatů. Mají smaragdově zelenou barvu. Jsou na ramínka a dlouhé do půlky stehen. Přes to jsem si přehodila černý svetr na knoflíky a na nohy si obula černé baleríny. Znovu jsem vzala koupelnu útokem a trochu se namalovala. Řasy jsem přejela maskarou a rty balzámem. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je rozpuštěné.
Ze skříně, jsem vytáhla svou kabelku, dlouhou ke stehnům a do ní nastrkala většinu učebnic, co jsem v pokoji našla.
Vyběhla jsem ze svého pokoje do kuchyně a udělala si snídani.
Po snídani jsem se jako obvykle vydala na zastávku autobusu.
Čekala jsem na něj asi hodinu. Uvnitř jsem si sedla na své oblíbené místo v zadu u okna a počítala zastávky, abych si ukrátila čas.
Některé děti a hlavně roztleskávačky mají nejspíš auto, ale já na něj bohužel nemám. Sice si na něj šetřím každou korunu, co vydělám na brigádě o prázdninách a víkendech v knihovně, ale zatím m to nestačí.
Moc lidem neříkám, kde pracuji, většina mých přátel už se mi takhle směje, ale mně to nedělá velkou hlavu. Je tam ticho a nemusím se moc namáhat, stačí dohlížet na klid a někdy zvládnou i někomu poradit. Mám tu práci moc ráda.
Konečně autobus zastavil na zastávce kousek od školy.
Do školy jsem dorazila s menším zpožděním. Tak dobře s trochu větším. Přišla jsem pozdě o asi patnáct minut. Rychle jsem proběhla okolo uklizeček a vřítila se rovnou do třídy. Učitelka celkově nebyla nadšená, že jsem ji přerušila skvělou řeč, ale musela se zachovat tak, jak ji to učili při hodině sebeovládání. Doběhla jsem na své místo a posadila se.
Má kamarádka Kendra se ke mně otočila a zašeptala:
"Je mi to moc líto Bee." Jenže já vůbec nechápala, o čem to mluví.
"Co je ti líto? Snad ne můj pozdní příchod." Řekla jsme a musela se pousmát.
"No přece- tak počkat ty to nevíš?" zeptala se vyjeveně.
Když jsem zavrtěla hlavou, odpověděla mi. "Bee včera na Fleuřině párty někdo zavraždil tvou sestřenici Emily."
"Co? To… není- vždyť jsem s ní včera mluvila. Ne, nemůže být- ne to ne, vždyť
to bych o tom něco věděla!"
blábolila jsem, až jsem byla skoro hysterická a v hlavě se mi promítlo hned několik pocitů po sobě. Udivení, pocit že mi někdo připravil špatný vtip, nevíra a nakonec strašné poznání pravdy až jsem se rozbrečela a vyběhla ze třídy pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | Web | 15. února 2011 v 21:47 | Reagovat

Jaké strašné poznání??? :D :D Tahle kapitola je vážně skvělá :) bohužel jsem se nic nového nedozvěděla, ELi :)
Jedna věc mě štve nejvíc. Proč je na tom artu krucinál ta váška??? :D Jestli to hned nezjistím, tak si asi vytrhám všechny vlasy...

Každopádně, mazej psát další :)
No jo, počkat, ty ji už máš!!!
Tak ji sem můžeš hodit ne? A klidně i tu třetí :D

2 Elle Elle | Web | 15. února 2011 v 21:50 | Reagovat

ne to ne počkej si a to o té vážce tam zatím nebude to se dozvíš asi zhruba v šesté kapitole kterou napsanou ještě nemám :D

3 Elle Elle | Web | 15. února 2011 v 21:51 | Reagovat

no přece že umřela né tys to nepochopila? :DD

4 Luciy Luciy | Web | 15. února 2011 v 21:52 | Reagovat

V šesté???!!! :D ( Pro upřesnění, hlas mi právě vyskočil výš o několik oktáv :D)
Si ze mě děláš srandu Eli, ne? Tak já jsi jdu koupit paruku :D Nějaká rada? Která by mi seděla nejvíce? :) Monžá se dám na blond

5 Luciy Luciy | Web | 15. února 2011 v 21:52 | Reagovat

Jo aha :D :D jsem úplně mimo :D

6 Elle Elle | Web | 15. února 2011 v 21:55 | Reagovat

bože to snad nééé :DDD nepřeháněj jo :DDneboj to uteče už píšu třetí a půl pak je čtvrtá a pátá a v ní to je :))

7 Luciy Luciy | Web | 15. února 2011 v 21:57 | Reagovat

Neboj, dělám si srandu :D (možná) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"