Curse - Prolog

16. ledna 2011 v 3:38 | Elle
Art - Curse
Píše se rok 1957. Nejoblíbenější hudební žánr těchto let - Rock 'n' Roll. Idol většině žen představuje Elvis Presley. Velkými módními ikonami těchto let jsou například Marilyn Monroe, Elizabeth Taylor, Audrey Hepburn, ... Krásná léta. Pro mě však ne. Jmenuji se Grace Ivy Darkness a přesněji 12. března 1957 jsem byla prokletá jednou čarodějnicí. Jedna z tak zvaných 'výhod', jak by to nejspíš někteří z vás nazvali, je nesmrtelnost. Nic mě nezabije ani sebe víc naštvanější vrah nebo největší buldozér, co by mě chtěl stazit. Nic. Ani jed ani skok z nejvyšší budovy ve městě. Víte, když jsem zjistila v čem zpočívá mé prokletí pár podobných nápadů jsem zkusila. Nic bohužel nevyšlo. Tak jsem se s tím musela naučit žít. Asi se ptáte, co je to za prokletí, tak já vám řeknu, jak zní.

Velká láska myslíš si,
ale to teprve uvidíš.
Jak den zčerná vybereš si
a polibkem zaplatíš.
Až jednou objeví se bojovník
s tetováním draka,
ten pravý pro tebe společník.
Kledbu polibkem zruší
a navždy tě vysvobodí.

Tak ještě pro přesnost. Od večera, kdy mě čarodějnice proklela. Jsem si říkala, že si ze mě jen dělala legraci, aby mě vystrašila a odradila od jejího syna, ale já se nedala. Stejně jsem se tam druhý den vydala, abych ho viděla, ale zmizeli oba, ona i on. Když jsem se před setměním vrátila domů, našla jsem na stole u sebe v pokoji obálku od čarodejnice. Byl v něm prázdný papír. Přesně, když se začalo stmívat na papíře se objevilo první dvě slova. Bylo to jméno jednoho člověka. Neznala jsem ho, ale najdenou jsem přesně věděla, kde je, a co s papírem dělat. Řekla jsem si, že je to celkem pěkný. Najít někoho a dát mu polibek. Co na tom, není to nic hrozného. Oblékla jsem se a vyrazila za ním. Když jsem za ním přišla prostě jsem udělala to, co mi radil hlas v hlavě. Přiblížila jsem se k němu a dala mu polibek. Když jsem se od něj odvrátila a podívala se na něj z ničeho nic omdlel a už se neprobudil. Byl mrtvý. Věděla jsem, že jsem to udělala já, a tak jsem utekla. Na papíře se objevili další čtyři jména a já nikoho zabít už nechtěla. Proto jsem papír vzala a vyhodila do koše. Plakala jsem celou noc. Druhý den mi zazvonil telefon a soused mých rodiču mi řekl, že předešlý den se stala obrovská nehoda. Dvě auta se srazila kousek od města. V autech byli v prvním moji rodiče a má patnáctiletá sestra a v druhém má nejlepší přítelkyně. Všichni byli mrtví. Nikdo nepřežil. Hned mě napadlo jestli to nemá něco společného s tou kletbou. Tak jsem vytáhla z koše ten papír od čarodejnice, podívala se na něj a zjistila, že ta čtyři jména, co tam byla včera zmizela a nahradila je jména mých nejbližších. Prohledala jsem obálku od čarodějnice a našla v ní ještě jeden papírek na kterém byla napsaná celá kletba a já jí konečně trochu porozuměla. Když ji čarodejnice nade mnou vyřkla moc jsem jí nerozuměla řekla kousek a zbytek řekla v nějaké mě neznámé řeči. Teď byla kletba konečně mě známá celá. Několik let jsou se pak snažila najít čarodějnici, aby mě té kletby zbavila. Nebo mi aspoň řekla kde najdu toho bojovníka. Ale bohužel jsem jí ani jejího syna nenašla a válečníka jakbysmet.
Je rok 2011. Já žiji už celých 72 let, ale pořád vypadám na osmnáct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"