Curse - 3.kapitola

18. ledna 2011 v 17:49 | Elle
Art - Curse
"Co tu sakra děláš?" řekla jsem vyděšetě i napůl naštvaně a ještě od pláče roztřeseným hlasem.
"No, minule jsme se zapoměli představit." řekl vlídným silným basem.
"To ještě není důvod se mi vloupat do bytu!" zakřičela jsem na něj, ale v polovině mě zradil hlas a zbytek připomínal zakňourání.
"Jsi v pořádku? A já se sem nevloupal." obhajoval se.
Otázku jsem schválně přehlédla a zeptala se. "Jó? A jak jsi se sem teda dostal?"
"Mám své způsoby."

Najednou mi z ruky vypadl seznam se jmény, která už pomalu mizela.
"Co to- Kde jsi to proboha vzala?" zeptal se a přitom očima přejížděl po papíře.
"Co? Kde asi!"
"Tohle je papír čarodějky a to velice staré a mocné čarodějky. Odkud to máš. S tím si není radno zahrávat." varoval mě a chtěl popojít blíž a vzít ze země papír, ale já byla rychlejší, a když jsem ho sebrala a pomalu se zvedala, setkala jsme se s jeho očima jen pár centimetrů od těch mých.
Pár vteřin jsme si navzájem hleděli do očí až jsem uhnula pohledem a narovnala se.
"Mám ho už hodně dlouho. Vím, že je to většinou špatné znamení, mít takový papír, ale já ho mám z jiného důvodu než si myslíš. Dala mi ho sama ta čarodějka o které říkáš, že je mocná a velice stará. Stará asi bude, ale kdo ví, kde jí je konec."
"Jak to myslíš z jiného důvodu a co je s tou čarodějkou?" zeptal se a vypadal zmateně.
"Víš... to je na dlouhé vyprávění a nechápu, proč bych ti vůbec měla něco říkat." odsekla jsem najednou.
"Pravda. Ani nevíš, kdo jsem. Jmenuji se William Charming a jak ty?" představil se.
"Já se jmenuji Grace Ivy Darknessová." odpověděla jsem.
Zvláštně se na mě zahleděl a zničeho nic mě objal.
"Ehm, jsi v pořádku?" zeptala jsem se překvapeně.
Zvláštní bylo, že mi jeho objetí přišlo povědomé, a když se ode mne odtáhl a podíval se mi do očí, jeho oči mi najednou připadaly také povědomé. Ale tuhle myšlenku jsem ihned zavrhla.
"Promiň." omluvil se.
"Dobře, budeme předstírat, že se nic nestalo." navrhla jsem.
"Jak vůbec víš o čarodějkách a čarodějích?" vzpoměla jsem si.
"No, víš, já jsem... z poloviny čaroděj... po otci." řekl a hrozně se u každého slova zadrhával.
"Aha, tak proto na tebe nefungovalo kouzlo zapomění." došlo mi.
"Ano, nefungovalo."
"Ale jak jsi zjistil, kde bydlím, a jak jsi se sem dostal?" zeptala jsem se, ale hned mi to došlo. "Kouzelm."
"No, ne tak docela. Sledoval jsem tě až sem a otevřel jsem si kouzlem, když jsi odešla."
"Jo, to by asi taky bylo možné, ale nechápu, proč?"
"Protože nevím, kdo jsi. Nemůžu tu přeci nechat potulovat někdoho nesmrtelného, kdo není čaroděj."
"Tomu rozumím. A co jsi zjistil? Jsem nebezpečná?" řekla jsem vyčkávavě.
"Zatím toho o tobě moc nevím. Jen, že jsi nesmrtelná. Dokážeš se dohodnout s čarodějkou. Máš dokonce papír jedné velice mocné čarodějky. Také máš dost moderní auto a byt na někoho hodně starého."
"To je pravda. Takže si myslíš, že mi je kolik?"
"Tak třicet, ale vypadáš na devatenáct."
Velice potěšeně jsem se na něho usmála. "To mi lichotíš."
"Tak teď už vím, že je ti hodně." řekl a potěšeně se pousmál.
"Ano, je mi víc než třicet." řekla jsem a lehce se zasmála s ním.
"Takže jsi co? Upír, vlkodlak nebo něco podobného?"
"Ne. Nic takového."
"Tak kdo jsi?"
"Víš co je to anděl smrti?"
"Ano, ale to ty nejsi. Cítil bych z tebe smrt."
"Nejsem anděl smrti, ale stejně se pleteš. Ta čarodějka, co mi dala tohle," ukázala na papír ve své ruce,"mě proklela. Musím každou noc chodit tam ven a zabít pět lidí."
"Proboha!" vykřikl a znovu mě objal a tentokrát tak pevně, že sem neměla šanci se ani pohnout.
Vychutnávala jsem si jeho vůni. Jeho nádherně svalnaté tělo. Jeho dotek.
"Je mi to líto." chlácholil mě a já si najednou uvědomila že pláču. Nepláču nějak moc často. Jen když jsem v koncích.
"Ale...dnes...tam byla...malá holčička." zašeptala jsem mu do ucha mezi vzliky.
"Co se děje, když je jdeš...zabít. Jak to probíhá?" zeptal se, ale pořád mě objímal.
"Není to žádná vražda. Jsou to lidé, kteří mají zemřít. Dostávám vždy pět jmen. Hned vím, kde je najdu a pak jim dám polibek smrti. Je to jako polibek života, ale tenhle ti život vezme."
"O takovém prokletí jsem ještě nikdy neslyšel. Kdo ti to provedl? A proč?" zeptal se a malinko se ode mne odtáhl, aby se mi mohl podívat do očí.
"Vždy jsem věřila, že z pomsty a pořád si to myslím. Jedna čarodějnice. Je to už velice dávno a už několikrát za ty roky jsem se ji pokoušela najít, ale marně. Jako by ji ode mne drželo nějaké kouzlo."
"Možná bych ti mohl pomoct." navrhl.
"To pochybuji, ale děkuji ti." odtáhla jsem se od něho.
"Asi bys měl odejít. Ráno mám přednášku." požádala jsem ho a on se začal zvedat.
"Asi ano, tak dobrou noc." zašeptal mi tak nějak dráždivě do ucha.
Po tom, co za sebou zabouchl dveře jsem odešla do ložnice a plácla sebou na postel. Snad si chvíli odpočinu. Měla bych si vše promyslet. A už vůbec nechápu, jak jsem mu mohla jen tak vyžvanit tolik o sobě a své kletbě. Ještě že neví vše. To už by bylo špatné. On totiž také něco tají, ale něco většího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illandris Illandris | Web | 18. ledna 2011 v 19:00 | Reagovat

Já už bohužel dávno nespřáteluju. Mám jen seznam oblíbených stránek:)

2 Luciy Luciy | Web | 18. ledna 2011 v 20:27 | Reagovat

Krucinál, ELi :D ty máš fakt talent v tom, jak nejpitoměji skončit kapitolu :)
Co proboha tají? ????? :D
To mi přeci nemůžeš udělat
Jinak skvělá kapitola, pěkně se to rozjelo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"