Curse - 1.kapitola

16. ledna 2011 v 18:45 | Elle
Art - Curse
"Ahoj Cassidy. Ahoj všichni." rozloučila jsem se. Před dvěma minutama mi skončila odpolední směna v jedné zapadlé restauraci ve městě, kam jsem se před třemi týdny nastěhovala. Byla to taková malá restaurace na rohu jedné ulice uprostřed města. Měla pět servírkek, které se střídaly. Já a Cassidy jsme měly směny společně. Darla a Penny měly směnu hned po nás. Pak tu byla ještě Adel, která zaskakovala za mě několik hodin, když jsem musela být ve škole. Kuchyně měla dva kuchaře a restaurace jednoho nesnesitelného šéfa. Kuchaři se jmenovali Johnny a Henry. A náš šéf se jmenoval Bob.

Uvnitř byla restaurace malá stejně jako zvenčí. Měla osm stolů se čtyřmi židlemi. Přesně naproti dveřím stál bar s alkoholem a koktejly. Vedle baru z levé strany stály dveře do kuchyně a z pravé strany dvoje dveře jedny na dámský a druhý na pánský záchod. Celá restaurace byla vymalovaná ve tmavých barvách.
Pověsila jsem zastěru servírky na věšák, oblékla si bundu a vyšla na ulici. Naproti přes ulici jsem měla zaparkované své auto - Volvo stříbrný sedan. Nastoupila jsem do něj a vyjela směrem na jih. Nadávno jsem se dozvěděla, že tu žije jedna čarodějnice. Možná by mi mohla pomoct.
Bylo asi pár minut po šesté večer, když mě na křižovatce zastavila červená na semaforu. Vedle mě z pravé strany zastavil jeep a v něm seděl velice pohledný muž. Mohlo mu být tak dvacet pět. Podíval se na mě tak nějak zaujatě a naše oči se střetly. Asi se divil, jak mohu mít tak tmavé oči. Mám oči šedo-modré, ale většinou jsou až skoro černé a lesklé jako obsidián. Asi mu také možná nachvíli vrtalo hlavou, spojení mých vlasů s očima. Mám totiž vlasy hnědo-červené.
On měl nádherné oči barvy mléčné čokolády s odleskem karamelu. Vlasy měl tmavě hnědé stříhané krátko asi jeden nebo dva centimetry dlouhé.
Sice jsme se na sebe dívali jen asi tři vteřiny, ale mě to přišlo jako věčnost. On se odtrhl první asi usoudil, že nosím čočky a vlasy si barvím. Ale to není pravda. Jenže většina lidí si to myslí, tak není pochyb, že on také.
Podívala jsem se na svůj semafór. Svítila na něm zelená. Na tom jeho, ale stále červená. Šlápla jsem na plyn a vyjela. Vůbec jsem si ale nevšimla bleděmodrého auta, co jelo z levé strany rovně, rychlostí asi tak sto osmdesát km/h. Takže je asi jasné, co se v tu chvíli stalo s mým autem. Modré auto nabralo mé ze strany řidiče a já se při tom uhodila do hlavy. Popojelo se mnou asi tak o dobré dva-tři metry. Já zůstala asi deset vteřin ležet na volantu. Když jsem se dostatečně uzdravila, opatrně jsem přelezla na sedadlo spolujezdce, otevřela dveře a vyběhla z auta ven.
Řidič v druhém autě byl v bevědomí. Za pár vteřin jsem si uvědomila, že na křižovatce bylo ještě jedno auto. Jeep. Podívala jsem se směrem k jeepu a uviděla toho muže s nádherně hnědýma očima, jak na mě udiveně zírá. Věděla jsem, že se diví, že jsem přežila autonehodu bez jediného škrábnutí.
Byla jsem od čarodějnice jen pár minut, a tak kní budu muset doběhnout. Když jí dobře zaplatím udělá to svoje abraka dabra a spraví mi auto, vyléčí muže z bleděmodrého auta a všem kromě mě vymaže vzpomínky. Mě vzpomínky vymazat nemůže. Jsem něco jako nadpřirozená bytost, už jen díky tomu, že jsem nesmrtelná. Mazat vzpomínky jde jen lidem.
Otočila jsem se k nim všem zády a rozeběhla se dál na jih.
Když jsem konečně asi po skoro deseti minutách doběhla na konec města, kde stál malý dům uprostřed malého oploceného pozemku, oddychla jsem si. Čarodějnice byla doma. Otevřela jsem branku a vešla na její pozemek. Po dlážděné cestě jsem došla ke dveřím a zazvonila.
Otevřela mi asi sto padesát tři centimerů vysoká mladá žena. Čarodějnice. Čarodějky a čarodějové totiž nestárnou. Jsou stále mladí.
"Přejete si?" zeptala se mě.
"Ano, asi deset minut odtud, jsem měla autonehodu a protřebovala bych vaši pomoc. Zaplatím vám." odpověděla jsem a čekala jestli se náhodou nezeptá, kdo jsem, že vím, kdo je.
Ale ona se nezeptala. Místo toho ustoupila stranou a gestem mě pozvala dál.
Uvnitř byl dům ještě menší než vypadal zvenčí. Všude měla poházené svíčky a rozvěšené různé šátky. Prostě dům čarodějnice. Všude se válely různé takové ty krámy, co sbírají babičky. Zavedla mě chodbou do malého salónku s kulatým stolkem. Okolo něj stály čtyři židle a na stole stála křišťálová koule.
"Posaď se." řekla a ukázala na židly přimo na proti té na kterou si sedala.
Udělala jsem co mi řekla a posadila se.
"Nejdřív jsi sem ale chtěla přijít s jiným důvodem. Ten také budeš chtít řešit? Protože jestli ano, bude to také něco stát." upozornila mě.
"Ano, nejdříve jsem chtěla přijít kvůli něčemu jinému, ale to chvíli počká."
"Dobře, dej mi své ruce do dlaní." požádala mě a já udělala, co chtěla. Čarodějnice zavřela oči a zaměřila se na mou energii. "Pane bože!" vykřikla a trhla sebou až otevřela oči, ale nepustila mé ruce. Místo toho je stále svírala až skoro mačkala a zděšeně na mě zírala. "Tvá energie...je...temná." řekla vyděšeně.
"Já vím, je to strašný, ale teď bych potřebovala, abyste mě a tomu chlápkovi, co způsobyl tu nehodu opravila auto, uzdravila ho a vymazala vzpomínky. Prostě chci, abyste to všechno dala zase do pořádku." vychrlila jsem na ní a ona se hned uklidnila.
S výraem obchodníka, který chce převést svého zákazníka řekla: "Dobře to je přeci hračka, ale bude to drahé."
"Tak pověz cenu."
"Dvacet tisíc."
"Ty mě chceš okrást, čarodějko? Tak na to jsi si vybrala špatného člověka za tvou práci ti dám nejvíc pět tisíc, víc ne. Znám váše ceníky a tohle převyšuje i ceny nejvyšších čarodějnic." nařkla jsem ji a ona se zatvářila hrozně ukřivděně.
"Dobře, tak tedy pět tisíc." svolila, když v mé tváři zahlédla vyhružný výraz.
Během pěti minut bylo hotovo a já se mohla vrátit v klidu zpět k autu.
Když jsem k němu dorazila vše bylo v pořádku. Mé auto bylo zaparkované a nepoškozené u silnice a bledě modré auto se svým řidičem bylo pryč. Jedno mi tu však nesedělo. Něco bylo špatně. Ohlédla jsem se za sebe a metr ode mne stál muž s těma krásnýma hnědýma očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | 16. ledna 2011 v 20:27 | Reagovat

To je naprosto úžasné :) skvělí, skvělí začátek a hrozně by mě zajímalo, kdo je ten chlapík :D určitě bude v ději hodně důležitý :D (necheš mi to prozradit? :))
Jinak, je to pěkně nefér, já chci taky psát nějakou novou povídku :D (nějaká inspirace, Eli? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"