I know who killed me - 5.kapitola

3. prosince 2010 v 17:34 | Elle
Art - I Know Who Killed Me
Probudila jsem se a zpozorovala, že sedím na židli a mám své nohy připoutané k nohám židle a ruce svázané k sobě zezadu za opěrátkem.
Byla jsem nejspíš v jídelně. Matně si ji vybavuju ve svých vzpomínkách nebo spíše v Amandiných.
Místnost byla zahalena tmou. Světlo prosvítalo jen trochu zpod závěsů, kterými byla zatažena okna, aby ze silnice nebylo dovnitř vidět.
Naproti mě byly pootevřené dveře do kuchyně. Za nimi se párkrát něco mihlo.
Asi člověk, který mě přivázal k židly, napadlo mě.
Někdo najednou pootevřel dveře a chtěl vejít. Hned jsem zavřela oči, aby si myslel, že jsem stále mimo. Ani jsem se nepohnula, čekala jsem až vejde do jídelny.
Když jsem se pořádně zaposlouchala, uslyšela jsem dva lidi.

Cítila jsem jejich pohledy. Nejdřív jsem nechápala, proč tam jen tak stojí, ale pak mi to došlo. Čekali až se probudím.
Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se okolo sebe.
Přede mnou stáli dva muži. Jednomu mohlo být tak osmnáct až devatenáct. Měl středě vyskou postavu, celkově byl velmi pohledný, vlasy měl hnědé a oči modré, když jsem uviděla jeho oči hned mi došlo, kde jsem ty oči už viděla.
Viděla jsem je v několika Amandiných vzpomínkách. Byli spolu na pár misích. Říkala mu 'Student' byla to jeho přezdívka, každý v týmu ji měl, aby nikdo nevěděl jejich jména.
Amanda taky jednu měla, byla Blondie. Jenže jednou mu řekla jménem.
Jmenoval se Nathaniel 'Nate'. Víc o něm nevím.
Ten druhý byl o něco vyšší než Nate, měl špinavě blond vlasy, oči tmavě zelené a mohlo mu být tak okolo dvaceti pěti. Amanda s ním byla taky na pár misích a říkala mu 'Vtipnej' zvláštní přezdívka.
Vůbec jsem nechápala, proč mě svázali, a co tu vůbec dělají.
Vtipnej na mě promlvil velice příjemným, ale hodně vyzvídavím hlasem a přitom, co říkal přimhouřil oči. "Kdo jsi?"
"Já jsem Amandina neteř, kdo jste vy?" zalhala jsem, protože jim asi težko můžu říct, že jsem ze čtvrtiny, díky vzpomínkám Amanda. A navíc o nich nic nevím.
Tentokrát promluvil Nate. "Amanda žádnou neteř nemá a ani neměla."
"Měla sestru jménem Mary a já jsem její dcera. Naposledy mě viděla, když jsem se narodila. To bylo tak před sedmnácti lety. Má matka zemřela i s mým otcem před pěti lety. A já až teď nalezla nějaké dokumenty a dopisy ve kterých stálo, že Amanda byla sestra mé matky a také její adresa, tak jsem se sebrala a odjela ji sem najít." Vymyslela jsem si tak velkou lež, že jestli na to někdy přijdou asi mi už nebudou věřit.
"Dobře, mi si to prověříme, ale když tu není Amanda, tak jak jsi se sem dostala?" zeptal se mě Vtipnej.
"Klíč pod rohoškou." řekla jsem mu v klidu.
"Krom toho jsi nám neřekla ani své jméno, Adriano?" řekl mi tentokrát Nate a já jen pootevřela ústa a vykulila oči jak jsem byla překvapená. Jak mohl vědět mé jméno.
"Jak víš mé jméno?" zeptala jsem se. Něco začal vytahovat z kapsy. Nakonec vytáhl nějakou kartičku a ukázal mi ji. Byla to má občanka. "Kdes vzal mou občanku??" zase jsem byla udivená.
Z druhé kapsy vyndal klíče a ukázal mi je. Byly to mé klíče od auta.
"Jediné auto v okolí a ještě pořádně luxusní. Takové tu už dlouho nebylo." řekl mi Vtipnej.
"Mohli byste prosím už rozvázat ty provazy?" zeptala jsem se, protože jsem stále byla přivázaná k židli. Nate se ke mě sehnul a rozvázal provazy u mých nohou pak se přesunul dozadu za má záda a rozvázal provazy na mých rukou. "Vrátíš mi občanku a klíče od auta prosím?" zeptala jsem se ho když ode mě ustoupil.
"Ano, tady to máš." odpověděl a podal mi klíče i občanku.
"Kdo jste vy? A kde je Amanda?" zeptala jsem se abych nevypadala nějak podezřele.
Vtipnej se na mě zvláštně podíval a pak odpověděl. "My jsme Amandini přátelé a na víkendy sem jezdíme udržovat dům a o Amandě bych ti měl něco říct. Víš, no ona Amanda je už tak nějak... no prostě před sedmnácti lety zemřela. Je mi to líto."
Zatvářila jsem se velice zaskočeně a vyděšeně než jsem mohla něco říct. "Mě to taky mrzí. Chtěla sem ji vidět." řekla jsem smutně.
Oni na mě jen koukali s obavami, abych se nerozbrečela. "Zatím doufáme, že nebudeš opouštět město dokud si vše neověříme." řekl Vtipnej jako jasnou věc.
"Ano zatím neplánuju odjet ještě tu nějakou dobu budu." řekla jsem a přitom jsem se podívala na Natea, který se na mě také díval.
"Kde tu bydlíš?" zeptal se mě najednou.
"Bydlím v jednom hotelu tady v Carsonu v autě mám vyzitku s číslem a adresou pak ti ho dám." odpověděla jsem mu.
"Dobře." řekl.

*****
V Hotelovém pokoji jsem se slíkla do spodního prádla a oblíkla si košili, takovou tu pánskou.
Vlezla jsem si do postele a sledovala televizi. Po hodinovém sledování romantického filmu. Zrovna přesně při scéně, kdy se hlavní hrdinové líbali mi někdo zabouchal na dveře.
Vystřelila jsem z postele v domění, že to bude pokojová služba a šla jsem otevřít. Hned jak jsem dveře otevřela jsem se zarazila.
Nebyla to pokojová služba, ale byl to Nate.
Vtáhl mě zpět do pokoje a zavřel dveře.
"Kdo sakra jsi, a proč jsi nám lhala?" vykřikl na mě.
"Dobře, neříkala jsem zrovna pravdu, ale to vy taky ne až na to, že jste Amadini přátelé. To jste asi byli." vykřikla jsem naoplátku.
"To je pravda, taky jsme k tobě nebyli zrovna upřímní, ale měli jsme k tomu své důvody." řekl mi.
"Já k tomu taky měla své důvody. Pravdu nemůžu říct jen tak někomu chápeš, Nate?" řekla jsem.
"Jo chápu...počkat ty znáš mé jméno jak...odkud?" řekl a koukal na mě vykuleně, jak já na něj, když řekl to mé předtím.
"Víš, to je část pravdy o mě, kterou ti nemohu říct, když ty neřekneš pravdu zase o sobě." vysvětlila jsem mu. "Tak jo, já řeknu něco o sobě a ty naoplátku řekneš zase něco o sobě, dobře?" nabídl nabídku, která se neodmítá.
"Beru." souhlasila jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | Web | 3. prosince 2010 v 18:03 | Reagovat

bomba, suprový díl :D :D
už se těším na další kapitolu :)
A mám otázku :) Neskončí nakonec s tím Natem :D :D ??? že jo :D

2 Elle Elle | Web | 3. prosince 2010 v 20:03 | Reagovat

nepovím :D

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 21. prosince 2010 v 16:51 | Reagovat

Ahojky, máš fakt pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"