Listener - 4. kapitola

26. července 2010 v 17:51 | Elle
Art - Listener by Elle

S mamkou vždy večeříme v šest večer a to od doby, co táta umřel. Když umřel, mamka se z toho až zhroutila. Bylo to strašný, i když si na to zas tolik nepamatuju. Bylo mi v té době šest let. Nejvíc si pamatuju, jak mamka noc co noc brečela. Kolikrát sem z toho nemohla spát. Sice díky svému daru nemusím spát skoro vůbec, ale bylo pro mě lepší, když jsem spala. Aspoň na chvíli jsem zapomněla na to, že táta umřel. Příčinu smrti policie vyšetřila jako infarkt, ale já vím, že infarkt to nebyl.

Umřel, protože se mě pokusil chránit před démony.
Šla jsem s ním tenkrát na noční procházku a po cestě nás vystopovali. On naštěstí věděl, že slyším anděly. Věděl toho hodně, ale nevím, jak to věděl. Nikdy mi to neřekl.
Večeříme v šest, protože mamka chtěla, abych chodila spát vždy, než se setmí. Nevím proč, ale do mých čtrnáctin se žádný démon neodvážil na náš dům ani podívat. Jenže přesně v den mých narozenin. Bylo asi něco po osmé, mamka naštěstí nebyla doma, měla nějaký firemní večírek nebo tak něco. Tu noc jsem měla hroznou žízeň a tak jsem si šla dolů do kuchyně pro něco k pití.
V kuchyni jsem ale najednou z ničeho nic zaslechla nějaké zvuky, tak jsem okamžitě popadla z šuplíku nůž ten na démony.
Když se něčeho bojím nebo něco slyším, vždy si mám vzít ten nůž, říkával mi táta. Táta kdysi rozmístil ty nože po celém domě, mamka si jich naštěstí nemůže všimnout, na to jsou až moc dobře schovaný. Naštěstí mi než umřel, řekl, kde ty nože jsou.
Vzala jsem tedy nůž a šla se podívat, odkud se ty zvuky ozývají. Ozývaly se z chodby, museli jsme se mihnout, když jsem šla do kuchyně. Schválně jsem to k chodbě obešla přes obývák. Z obýváku se mi naskytl krásný výhled na toho zatraceně vlezlého démona.
Hned jak mě uviděl, bezmyšlenkovitě na mě zaútočil ještě štěstí, že jsem si to předtím pořádně promyslela. Takže jsem se přes něho přehoupla jako gymnastka, ani jsem nechápala, kde se to ve mně vzalo. Nic takového, jsem nikdy neuměla. Z tělocviku jsem měla stěží dvojku.
Díky tomu gymnastickému kousku jsem se ocitla za jeho zády, já vím, je hnusný bodnout někomu nůž do zad, ale on si začal a bylo to v zápalu sice krátkého, ale přece jen boje. Nůž jsem mu bodla přesně do srdce. A on se najednou z ničeho nic vypařil, jako pára nad hrncem, akorát tak trochu černá. Tak takhle jsme zabila svého úplně prvního démona.
Teď je něco po půl sedmé. Právě jsme s mamkou dovečeřely a mamka začala sklízet nádobí ze stolu a řekla, ať už si jdu raději lehnout. Radši jsem jí poslechla, ne že bych jí poslouchala nějak často, ale v tomhle vždy. Navíc se ještě musím připravit na dnešní noc a to chvíli potrvá.
Každou noc od první v mých čtrnácti, musím opustit dům ještě před setměním, aby něco démoni neudělali mamce.
Táta to měl dobře promyšlený, nevím možná věděl, že umře, ale tomu se mi moc věřit nechce. Všechno co vím a umím, mě stihl naštěstí ještě naučit.
Démoni, jak jsem už říkala, vycházejí jen v noci. Je to pro ně pohodlnější jinak můžou i za dne, ale to nesměj stopovat, je to zakázaný. Jak opustím dům, hned to vědí a jdou za mnou. Prostě si mě najdou všude, já se jen snažím celu noc před nimi utíkat. Když jim uteču, nemusím žádného zabít, ale když jsem naštvaná na svět pro to, co mi udělal, tak mám chuť zabít aspoň jednoho. Jako dnes nebudu se jim snažit utéct, ale rovnou si je najít. Proto ta výzbroj.
Vezmu si svůj oblíbený opasek, na kterém mám hned čtyři nože. Umím s nimi skvěle házet, asi tak, jako dokonalý přeskok přes kozu. A přes ramena si přehodím další dva pásy, které se kříží přesně v prostředku zad a jsou na nich upevněné dva menší samurajské meče. Ještě svou malou ruční pistoly ve které mám dřevěné a postříbřené kulky. Dám si jí do pouzdra upevněného v pase z boku na opasku s noži.
Na sobě mám ty své ošoupané rifle a tričko, takové to se čtyř centimetrovými ramínky a přes ramena si přehodím košili s dlouhými rukávy po tátovy, takže mám rukávy ohrnuté a mám jí, protože nechci, aby mě zahlédly, třeba poldové a nechtěly po mě vysvětlení, na co patnáctiletá holka potřebuje dva meče na kříži, když jde třeba do kina nebo za svou kamarádkou, že? Bylo by to asi dost divný.
No a už jen zbývá počkat, až se setměním půjde mamka spát, abych mohla vylézt oknem a jít okolo jejího okna, a pak po jejím zarostlým žebříku dolů na ulici.
Když se ocitnu na ulici, kde už nikdo není, protože už je úplná tma. Musím se rozeběhnout, abych byla co nejdříve z dohledu našeho domu. Běžím někam, kam takhle pozdě lidi moc nechodí a to je jediný místo.
Hřbitov. Tam je to nejbezpečnější. No, jak pro koho, že?
Hned jak se ocitnu u brány, která vede na hřbitov, musím říct to, co říkám vždy.
"Zemřelí odpočívejte v pokoji a klidu." vyslovila jsem to pěkně nahlas jako modlitbu nebo jako něco při čem někoho zaříkáváte. To aby se náhodou nějaký démon nepokusil proti mě poštvat zesnulé.
Vejdu na hřbitovní půdu radši pravou nohou, kdyby náhodou. A jdu rovnou doprostřed hřbitova a vytáhnu z pásů na zádech jeden z mečů. Už si jen počkám, až si mě nějaký ten démon najde.
Najednou ucítím něčí ruku na svém rameni a já okamžitě reaguji. Rychlostí blesku zahodím meč a přehoupnu se přes něj pozadu a doskočím tak, že mu vidím na záda než něco stačí zpozorovat vytáhnu nůž z opasku a chystám se mu ho zabodnout do srdce, když mě najednou z ničeho nic popadne jeho ruka za zápěstí a stiskne takovou silou, až upustím nůž a dost nahlas zakřičím. On se jakoby lekne a stisk hned povolí. A já hned přestanu křičet a podívám se mu do obličeje a zjistím, že to není jen nějaký démon, ale Dean.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luciy Luciy | Web | 26. července 2010 v 18:07 | Reagovat

super,díl, rychle další, chci vědět jak to bude všechno dál :)

2 Elle Elle | Web | 26. července 2010 v 18:23 | Reagovat

[1]: neboj brzo :) tť přemýšlím na další povídce už sem tak trochu vymyslela o kom to bude atd ale ještě pořát nemůž přijít na děj mělo by to být kapitolový nebo jednorázový to jsem se ještě nerozhodla uvidím ale bude to PzŽ no budu si nad tím ještě lámat hlavu uvidím...nechceš jít na fb?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vše na tomto blogu je výplod naší fantazie proto vás všechny upozorňujeme, že blog je chráněn autorským právem tzv. copyright. Nesmíte tu nic zkopírovat bez našeho svolení, a pokud svolíme, jen s odkazem na nás.

Link Us

"What fun two little liars under one roof. You're making it so easy. - A"